Energie krajiny

27. června 2007 v 15:20 | LG. |  Energie


Místa v krajině

Krajina působí svými vlivy na člověka, který se v ní nachází a pohybuje. Pokud není citlivý člověk vázán na určitou cestu nebo směr, volí je intuitivně. Je přitom ovlivněn místy, jež jsou v jeho dosahu či dokonce v dohledu. Jejich pozitivní nebo naopak negativní energie jej vábí respektive odpuzuje. Oči pak již jen hledají optimální směr. Jsou krajiny prosté záporných míst a jsou také takové, před kterými se rozmýšlíme, zda by nebylo lépe se vrátit domů. V pohádkách jsou charakterizovány rozcestími s nápisem: "Půjdeš-li vlevo, nevrátíš se, půjdeš-li vpravo, zahyneš."
Na místech s dobrou energií rádi postojíme či posedíme. Záleží na původu primární síly a její kvantitě, případně dynamice. Můžeme zde posílit své vlastní tělo, nebo je léčit, je-li to třeba. Mnohdy obdržíme i informaci nebo radu, jež nám pomůže v životních záležitostech. Lidem hledajícím duchovní cestu se může dostat i mystického zážitku a osvícení.
Místa špatná nás odpuzují prostřednictvím nepříjemných tělesných pocitů, které mohou vést až ke zhoršení zdraví, zeslábnutí či psychické depresi.

Chování bodů v krajině je určováno jejich vlastnostmi, které mohou být založeny na:
  • energii místa a sílách, které ji aktuálně tvoří,
  • historické či aktuální přítomnosti duchovních bytostí nebo jiných astrálů,
  • minulých událostech, které jsou v místě otištěny,
  • energií stromu,
  • energií kamene či jeho tvaru,
  • historické činnosti člověka, mimo jiné i duchovní.
Místa v krajině v sobě uchovávají všechny významné jevy, ke kterým v nich nebo v jejich blízkosti došlo. Ovlivňují jimi nejen bezprostředně člověka, ale i zvířata a rostliny ve svém dosahu. Děje se to v rovině mimosmyslového vnímání, kterým ovšem člověk disponuje méně, než stromy a živočichové.
Celkový obraz krajiny se tak stává mozaikou běžně vnímatelných a skrytých vjemů, které určují náš vztah k lokalitám a územím, ohraničených horizonty.
Krajina, kosmické a atmosférické děje

Energie míst, její šíření do okolí a působení na člověka jsou v čase určitým způsobem proměnné. Vlivy, které se při tom uplatňují, souvisí s kosmickými a atmosférickými změnami. Je to především intenzita a úhel osvětlení a tedy poloha jeho zdrojů - Slunce a také Měsíce, přestože ten světlo pouze odráží.
Východ a západ Slunce dočasně zvyšuje sílu míst a kamenů a je člověkem a ostatními biologickými bytostmi vnímán jako okamžik zásadní změny mezi dvěma delšími a stálejšími úseky - nocí a dnem. Je-li Slunce nízko nad obzorem, je v našem běžném zorném poli a je tedy pro nás součástí krajiny. Silnější vrstva atmosféry, kterou jeho paprsky prochází, způsobuje vizuální efekt zvětšení kotouče. Tím se stává část kosmické energie, jež má svůj původ právě ve Slunci, pro vše v daném regionu mírnější, přijatelnější a takto působí silněji. I přírodní astrální bytosti přizpůsobují svůj denní život světlu. Za dne potkáváme bytosti dobré, za soumraku přicházejí ony horší.
Měsíc, zvláště je-li kolem úplňku, doplňuje ve dne sluneční svit a v noci přetváří krajinu plošně svým polarizovaným světlem. Noci v době novu jsou vyhrazeny pouze negativním bytostem; za úplňku musejí ustoupit vílám a rusalkám, jak praví tradice.
Rozsah ovlivnění zemského povrchu je dán povahou oblačnosti, či mlhy. Při rychlém postupu mraků s větrem a střídání otevřené a zatažené oblohy dochází k neustálým rychlým změnám úrovní krajinných energií, což pociťujeme většinou nepříjemně. Část krajiny, která je díky stabilně otevřeném otvoru v oblačnosti osvětlena na rozdíl od zastíněného okolí, je vždy svým způsobem vyvoleným a požehnaným ostrovem kosmického Světla v moři Stínů. Pokud můžeme, snažíme se v něm zdržet nebo k němu směřovat.
Déšť, jakkoli je nám svými kapkami nepříjemný, je očistou povrchu Země. Jsou známy případy, kdy se spustila intenzivní krátká přeháňka v okamžiku, kdy bylo negativní místo lidmi energeticky čištěno, aby tak k tomu i Země přispěla svým prostředkem.

Pobřeží moře je vždy kromě vlastních energetických míst ovlivňováno sílou vodní masy a bytostmi, které z ní přicházejí. Energie povrchu moře pak navíc závisí na přílivu či odlivu a síle větru. Pocitový rozdíl mezi oceánem a menším mořem je ze břehu značný, na otevřeném moři ovšem vůbec oproti pevnině kvalitativně jiný. Neurčitelné zdroje síly v hlubinách způsobují někdy mentální destabilizaci lidí, kteří se plaví poprvé aniž mají břehy na dohled. Jsme stále ještě pozemské bytosti.
Proto působí velmi dobře a mohutně síla oceánu ve spojení s jistotou, kterou poskytuje půda ostrova či kontinentu. Projeví-li se záporné prvky ve vodní energii, je možné ustoupit do vnitrozemí.
Ing. Pavel Kozák
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama