Další pohádka, nepohádka

25. června 2009 v 10:52 | Pablo |  Blbinky
Pablo ‎(9:52):
...já ----Ty jsi sem přitáhla to železlo.....proč jsi třeba nezmínila želedobro? To je o laskavých cukrářích, jak zachraňovali celý svět před invazí Zubněkazných tlustěnů!
LENINKA ‎(9:53):
oki tak zkusíme tuhle - jak to bylo dál?
Pablo ‎(10:06):
....no dál to bylo tak, jedinou zbraň, která se dalal proti těm potvorům potvorným použít, měli cukráři. Šlo kombinaci šlehačky, marciprcánu a citronové polevy. Jenže královský parlament na cukráře zrovna uvalil nehorázné Daně a horázné Janě....problém byl v tom, že cukrářky už nechtěly jiné ženy navíc a jak byly korpulentní, tak své cukráře zmlátily a polily hořkou čokoládou (bbbbbbbbbbbbrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr )....Takto zneuctnění cukráři měli celkem oprávněně pifku na parlament a celé království a tak se stáhli do jeskyň, odkud vedli zákeřný partyzánský boj proti celému světu........záměrně dávali do svých výrobků více pravého másla a cukru...a tak celé království tloustlo a tloustlo, zvedala se hmotnost a celá zem se pomalu potápěla......A jednou toto využili potvoři Zubněkazáci....zaútočili na potápějící se království a snažili se získat co nejvíce kořisti.
Pablo ‎(10:12):
....i zželelo se statečným cukrářům ubohého obyvatelstva a vida svůj podíl viny na takové pohromě, sešikovali své řady a vyrazili do boje. Jeden z nich - jistý cukrář Krkovička---měl doma starou knihu, od svého praděda, který jiměl od svého děda, který ji ukradl jednomu pocestnému. V té knize se psalo, že v dobách vzdálených tak, že by se daly krájet a možná ještě dál, bylo království Brčálník brutálně napadeno zvláštními tvory. Útočili na celou populaci a hlava nehlava brali všem zuby......celé království tak pošlo hladem, poněvadž neměli čím mělnit stravu a v jejich těle se tak hromadila. Tím docházelo k neprůchodnosti střev a tak nafouklí občané pomalu stoupali k nebi, kde je rozfoukal silný vítr. Toho s cukráři báli a tak nutili Krkovičku, ať čte pořádně a najde nějakoou zmínku, jak Zuněkazáky zničit....
Pablo ‎(10:17):
...Krkovička nechtěl přiznat, že neumí číst...(ostatně ono nebylo těžké to skrývat, protože ani ostatní spolupartyzánští cukráři to také neuměli)..a tak si vymyslel zbraň, která dokázala na velkou dálku metnout soustředěný proud šlehačkového polotovaru, citronové polevy a marciprcánu, v přesně vyváženém poměru. Při zkouškách takové hrozné zbraně bohužel došlo k nehodě. Žádný z cukrářských bojovníků za lidskou důstojnost totiž neměl ochranné pomůcky a jeden z nich, zvaný Osel, hýkal radostí tak mohutně, že slabý boční pramen nálože ošplýchl jeho ústa. Co se dělo potom, bylo strašné. I nes´jsilnější povahy padaly do mdlob, slabší se nekontrolovatelně třásly v křečích......nikdo se neodvážil pomoci nebohému Oslovi
Pablo ‎(10:22):
To co zůstalo ze zubů Osla bylo tak strašné, že musel být uzavřen na sedmero zámků, do nejtemnější ztemných komnat jeskynního systému. Cukráři se velmi hanbili za svůj projev a slíbili nebohému Oslovi postavit ten největší pomník ze sladkého těsta, k´jaký kdy svět viděl. Protože oběť, kterou Osel přinsl nebyla marná. Konečně viděli, jak strašnou zbraň Krkovička objevil. Zbylo vyřešit jediné......jak rozprášit sloučeninu na stále postupující Zubněkazáky......k řešení je přivedla opět Krkovičkova kniha od jeho praděda, který ji měl od svého děda, který ji ukradl pocestnému. Krkovičku napadlo, kde asi jsou obyvatelé napadeného království Brčálník. Létají ještě jejich děti po nebi?
Pablo ‎(10:26):
.....A tak vylezl na nejvyšší kopec a bedlivě sledoval, kterak oblaky putují a zapisoval směr větru......po dlouhém pozorování dospěl k výsledku, že neumí ani psát, natož počítat a tak na náhorní plošinu vyskládal obrazec, který jistě poletující Brčálníky naštve natolik, že se budou chtít pomstít.....nepřejte si vědět, co to namaloval. Faktem je, že to působilo téměř okamžitě.....z nebe se začaly snášet podivné substatnce a Krkovička věděl, že i přes jisté nepohodlí pochodil......pak už stačilo jen dlouho a mocně křičet, vysvětli Brčálským situaci a protože Brčálští byli i přes dlouhé generace plní pomsty, souhlasili, že pomohou cukrářům v boji za jejich zem.......
Pablo ‎(10:35):
...cukráři naplnily pytle od mouky bahením plynem, k tomu přivázali koše s jejich hroznou zbraní a poslsi je do nebe, kde je Brčálští odychytávali. Pak se sešikovali a hnaní větrem, větry a duchem pomsty, nechali se zanést nad postupující armádu drancujících Zubněkazů a z výšky vylévali sloučeninu na celou armádu. Výsledek byl zdrcující! Celá armáda agresora byla v mžiku rozpuštěna, včetně jejich velitelů a kuchařů a papušků. Bitevní pole se stalo svědkem zdrcující porážky nenáviděného nepřítele. Bohužel, celé bitevní pole se tak stalo pro další generace neobyvatelné, ale bylo to malá cena za záchranu království. Když se tohle doneslo královskému parlamentu, ten, aby uctil své hrdiny, nechal pro Brčálské sestavit plný emigrační status a vystavěl jim velké vzdušné zámky. A pro své cukráře připravil velkolepé přivítání s tanci a zpěvy. Vadáním patřičného zákona donutla vláda korpulentní cukrářky zhubnout natolik, aby měli jejich cukráři alespoň nepatrnou šanci na obranu svých názorů a celý národ se stal šťatným a vděčným. Brčálští poradili, kterak je možné vyzvednout králoství do původní výše....
Pablo ‎(10:37):
...a tak jedinou připomínkou let minulých a trudných je neobyvatelný kus země na úpatí hor, nazývaných Zubařovo pole a socha ze sladkého těsta, která zdobí náměstí hlavního města. Nápis na ní připomíná, že ke svobodě je nutné se těžce dopracovat - "bezubému Oslovi, jeho vděčný národ".
A to je vše........

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama